Martin Michálek Martin Michálek  – 3. 12. 2018

Pojďme si tady shrnout všechny CSS jednotky použitelné v dnešním webdesignu. A na příkladu ukázat, k čemu se která hodí.

Za základní jednotku pro svůj způsob práce považuji jednotky relativní k velikosti písma – remem.

Ani ty ale nepovažuji za žádné Supermany mezi CSS jednotkami. Prostě se nehodí na vše. Pro různé účely ještě budeme potřebovat i Spidermana, Batmana a další jejich kolegy a kolegyně.

Rychlý přehled použitelných jednotek

Zapamatujte si hlavně následující šestici.

Jednotka Jak počítá rozměr?
rem relativně k velikosti písma na prvku <html>
em relativně k velikosti písma na elementu
px přepočtený pixel, CSS pixel
% procenta relativně k rodičovskému elementu
vw procento ze šířky okna prohlížeče
vh procento z výšky okna prohlížeče

Existují samozřejmě ještě další: namátkou pt, ex nebo vmax. Buď je ale jejich využitelnost malá, nebo skoro žádná, takže pro zjednodušení je zatím úplně vynechám.

Které jednotky v jakých situacích použít?

V tomhle textu dost dbám na to, abychom si nerozbili přirozenou dědičnost velikosti písma v prohlížečích. Kromě nás, autorů stránek, si ji totiž může chtít změnit uživatel a občas ji mění i prohlížeče. Proto vám pro různá použití doporučuji různé jednotky:

  • Základní velikost písma v dokumentu: %
  • Rozměry vycházející z velikosti písma dokumentu: rem
  • Rozměry vycházející z velikosti písma rodiče: em
  • Media Queries: em
  • Výška řádku: číslem bez jednotky
  • Rámečky, dekorace: px
  • Typografie podle velikosti okna: vw

Je ale možné, že si skoro všude vystačíte s px. K tomu se dostávám na konci textu.

Připravil jsem jednoduché demo, ve kterém představuji všechny nejčastější scénáře nastavování rozměrů v CSS. Projdeme si to v textu, ale je také online: cdpn.io/e/dvdxWG

Základní velikost písma v dokumentu: %

Výchozí velikost písma je v drtivé většině prohlížečů 16px. Existují ale méně významné prohlížeče, které velikost písma nastavují jinak. Prostě tak, aby se nám na konkrétním zařízení lépe četlo. Například prohlížeč v Kindle 3 měl výchozí velikost písma 26px. vrdl.in/16px

Pokud vám výchozí velikost písma nevyhovuje, změňte to pružnými jednotkami, například procenty:

html {
  font-size: 125%;
}

Nastavíte tak o čtvrtinu větší písmo, než je výchozí. Skoro u všech prohlížečů tedy 20px. V Kindle 3 by to bylo 33px. Je důležité si uvědomit, že je to v pořádku. Pokud prohlížeč nastavuje jinak velké písmo, dělá to z rozumných důvodů.

Proč ne px? Protože lidé si zvětšují písmo v prohlížečích

Pokud bychom už tady použili px, našim milým uživatelům bychom zakázali měnit si výchozí velikost písma v prohlížečích.

Pozor, nebavíme se o „zoomování“, ale o zvětšení velikosti písma pro všechny weby. Taková věc stále existuje v prohlížečích nebo v operačních systémech. A ano, lidé to používají. Asi taky jednou budeme. Dělají to totiž lidé s horším zrakem nebo třeba jen méně kvalitními displeji.

Vývojář z Archive.org Evan Minto to měřil a zjistil, že velikost písma si v prohlížeči změnila 3 % jejich uživatelů. Jak trefně přirovnává, je to více než podíl návštěvníků používajících Internet Explorer, Edge nebo Operu Mini. Protože chceme vytvářet řešení s co nejširším uživatelským zásahem, neměli bychom to ignorovat. Zdroj: medium.com/@vamptvo/5cfb20831773

Rozměry vycházející z velikosti písma dokumentu: rem

Velikost písma, vnější a vnitřní okraje, ale i další vlastnosti v dokumentu a komponentách prostě nastavuji v rem. 1rem (1 root em) obsahuje výchozí velikost písma nastavenou autorem pro dokument a případně ještě upravenou uživatelem nebo prohlížečem, jak už jsme viděli.

Pokud ji na dokumentu nezměníme, platí, že 1rem = 16px.

p { margin-bottom: 1rem; }
h1 { font-size: 2rem; }

Odstavcům tímto kódem nastavím spodní vnější okraj na výšku písma. Nadpisy první úrovně budou dvojnásobně velké oproti standardní velikosti písma.

Související

Používat rem je výhodné i z pohledu vývojáře:

  • V 1rem máte uloženou základní velikost písma a nemusíte si pamatovat, jestli je to 12, 14, 16, nebo kolik vlastně pixelů.
  • Šířka layoutu nastavená v rem bude dodržovat optimální délku textu, i když si uživatel písmo zvětší.
  • Díky rem je také možné zvětšit celý dokument na konkrétních rozmezích designu.

Co když dostávám podklady v px?

Možná jste zvyklí při převodu designu do kódu pracovat v px, protože grafici a grafičky dodávají podklady v takových jednotkách. Jak už jsem ale napsal, nastavovat v px cokoliv odvozeného od hlavní velikosti písma komplikuje život mnohým uživatelům.

Jak z konfliktu design versus přístupnost ven? Může vám pomoci automatická úprava CSS. Existují minimálně dva pluginy do PostCSS, které kód napsaný v px převedou do rem:

rem tedy považuji za hlavní jednotku pro tvorbu rozhraní. Velmi se nám ale také hodí em.

Rozměry vycházející z velikosti písma rodiče: em

Jednotka em obsahuje velikost písma elementu, nikoliv dokumentu.

html {
  font-size: 100%; /* = 16px */
}

p {
  padding: 1em; /* = 16px */
}

.button {
  font-size: 75%;
  padding: 1em; /* = 12px */
}

Vidíte, že 1em znamená v různých místech dokumentu různé věci. Někde to může být fajn: Třeba v případě, že kódujete komponentu, jejíž velikost má být určená právě velikostí písma na rodičovském prvku.

Ale vývojářům se s „emky“ samozřejmě pracuje trošku hůř než s „remky“. Ne každý se chce stát pochodující kalkulačkou pro převod mezi em a pixely.

Jen pozor, em není čtverčík

„Čtverčík“ je typografická jednotka, která se počítá ze šířky velkého „M“. em se občas nepřesně jako čtverčík označuje. Jenže to by pak bylo pro různá písma různě velké.

Není. W3C em definovalo jinak. Jeho velikost v kořeni dokumentu je ve všech prohlížečích a při použití jakéhokoliv písma stejná – 16px. Pokud to ovšem nezmění někdo ze zákeřné trojice uživatel, prohlížeč či autor stránky. Vysvětlují to například uživatelé diskuze na JakPsátWeb: vrdl.in/oyqwn

Media Queries: em

Proč nepoužít px? Opět kvůli možnosti zvětšování písma. A rem? Kvůli chybě v Safari. Proto nám zbývají em:

@media screen and (min-width: 30em) { }

Opět je ale možné použít automatický převod z px, protože (i mně) se tady s CSS pixely pracuje lépe. Pomůže plugin do PostCSS jménem „postcss-em-media-query“. github.com/niksy/postcss-em-media-query

Výška řádku: číslem bez jednotky

Hodnota bez jednotky je pro výšku řádku specifická, ale dává naprostý smysl:

h1 {
  line-height: 1.5;
}

V ukázce je výška řádku prostě jedenapůlnásobek velikosti písma nadpisu první úrovně. A je nám pak úplně jedno, jak si který čert nastaví velikost písma.

Proč je to lepší než nastavení „natvrdo“ v rem, em nebo px? Pokud se autorsky nebo uživatelsky v některém kontextu změní velikost písma, nemusíte pak už měnit nastavení výšky řádku.

Layout: procenta, ale i další jednotky

Pro layout se dobře hodí procenta. Například:

.layout-col {
  width: 50%;
}

Raději připomínám, že se vždy počítají ze šířky nejbližšího rodičovského prvku.

Použitelných jednotek pro layout je ale více:

  • Procenta nebo vw se roztahují podle šířky okna, vh podle jeho výšky.
  • remem podle velikosti písma.
  • Ve flexboxu je možné používat také absolutní jednotky (flex: 1).
  • V CSS Grid zase takzvané podílové jednotky fr (grid-template-columns: 3fr 1fr).
  • Občas se hodí i fixní rozměry v px.

Rámečky, dekorace: px

Doporučuji px používat jen tam, kde potřebujete precizní vyjádření v pixelech. Třeba pro rámečky mezi prvky navigace:

.nav-item {
  border-left: 1px solid white;
}

Jen pro jistotu připomínám, že už nejde o hardwarový pixel, ale o referenční nebo takzvaný CSS pixel.

Typografie podle velikosti okna: vw

Můžete potřebovat i zvětšování a zmenšování velikosti písma podle šířky nebo výšky okna. Pak si vzpomeňte na jednotky vw (viewport width) nebo vh (viewport height).

Například tento nadpis z příkladu bude mít velikost písma 2rem a k tomu vždy dvě procenta ze šířky okna:

.heading {
  font-size: calc(2rem + 2vw);
}

Další triky s responzivní typografií nabízím například v článku o elastické typografii.

A ještě jeden odkaz jako příklad: cdpn.io/e/dvdxWG

Co když chci přesto používat hlavně px?

Nemyslím si, že zemře hodně koťátek, když to uděláte. Použití px je u velké části typů designu na implementaci výrazně pohodlnější.

Přesto se ujistěte, že písmo v návrhu je dostatečně veliké na to, aby je přečetla většina uživatelů. Jako základ se obecně doporučuje alespoň oněch 16px.

Raději se také sami sebe zeptejte, zda vám nevadí nic z následujícího seznamu:

  • Uživatelům, kteří si změnili písmo v systému nebo prohlížeči (na Archive.org asi 3 %), se jejich nastavení na vašem webu neprojeví. Zůstává jim možnost zoomovat celou stránku.
  • Změna velikosti písma nebude správně reflektována v Media Queries.
  • V návrhu designu se nepočítá s elastickou typografií, zvětšující se podle viewportu.
  • Designér nebo designérka rovněž nepočítali s pružnou změnou velikosti komponenty podle velikosti písma rodiče ani s globální změnou velikosti písma v určitých breakpointech designu.