Martin Michálek Martin Michálek  – 27. 12. 2013

Ve světě webového frontendu se jedná o náhradní řešení pro prohlížeče, které neznají určitou technologii.

Využívá chytré vlastnosti HTML a CSS — ignorace neznámého. Prohlížeče odjakživa oba jazyky zpracovávají tak, že v případě, že narazí na neznámou značku, atribut, vlastnost nebo hodnotu, ignorují ji a pokračují ve zpracování kódu.

Definovat fallback považuji za slušnost i na projektech, které mají nízký podíl přístupů ze starších prohlížečů. Nemluvě o tom, že ke dnešku má pořád dost silné zastoupení IE8+9, jež většinu HTML5 technologií nezvládají.

V HTML5 světě se využívá hlavně v případě nových CSS3 vlastností. Ale za fallback můžete považovat „verzi“ stránky bez CSS nebo bez Javascriptu.

Dva typy fallbacku jsem si pojmenoval jako definovaný a nulový.

Definovaný fallback

Do kódu prostě explicitně uvedeme vlastnost nebo hodnotu pro starší prohlížeče:

background: red;
background: linear-gradient(to bottom, red, darkred);

V prvním řádku definujeme řešení pro starší prohlížeč. A to předefinujeme barevným přechodem v prohlížečích, které jej ovládají.

Dále využitelné například ve vícenásobném pozadí, definování alternativního obrázku namísto vektorového SVG atd.

Nulový fallback

.box {
  color: red;
  transition: .5ms;
}

.box:hover {
  color: darkred;
}

Tady se netrápíme tím, že starší prohlížeče nezvládají animaci pomocí transition, protože ty nám slouží k vylepšení uživatelského prožitku v moderních prohlížečích.

Možné řešení například pro animace, zaoblené rohy, stínování.

Pár odkazů