8. říjen 2006, 23:11 Kategorie: Cestovani
Proč se vyplatí jet 350 kilometrů vlakem, 250 autem a 15 kilometrů po skalách pěšky na místo, kde neuvidíte nic než… mlhu…
… a aby toho nebylo dost, tak tam, kde jste před pár lety procházeli hustým lesem, je dnes jen pár zlomených kmenů. Je to, jako kdyby vaše holka s krásnými vlasy přišla jednou večer domů plešatá.
Obnova po té brutální vichřici bude ve Vysokých Tatrách trvat prý 50 let. Když ale dva roky po ní procházíte několik km stezkou lesem, kde s pohromou bojuje jeden stroj a dva lidi, i s velkým optimizmem přestáváte doufat i v tenhle termín. Našel jsem i video, jak v Tatrách vypadalo těsně po kalamitě. Oblasti můžete pořád pomoci buď příspěvkem nebo ještě lépe tím, že tam prostě pojedete, užijete si to a utratíte tam pár stříbrňáků.
O to nejlepší naštěstí Vysoké Tatry nepřišly. Když budete mít jen trochu štěstí, odmění vás nádhernou podzimní atmosférou:
Takhle to vypadá, když koncem září jdete k chatě u Zeleného plesa. Samou radostí pak vylezete i na Jahňací štít nahoře, kde uvidíte buď Belianské Tatry v plné parádě nebo přes mlhu sotva sami sebe, jako my.
Mrkněte se taky na dva blogy, které jsem objevil až po návratu: TatryBlog architekta Tomáš Bujny, ze kterého doporučím hlavně seriál Zmizelé stavby, a kytičkový fotoblog Martina Barana pro nás, botanické burany, kteří poznají jen horec a všemu ostatnímu říkají jen „taková divná pampeliška“.
Ulož do delicious, linkuj.cz, jagg.cz, vybrali.sme.sk Díky!
Diskuze
[ RSS této diskuze ]
Erix, 09. 10. 06, 05:14, #
p, 09. 10. 06, 10:21, #
Martin Michálek, 09. 10. 06, 14:04, #
mary, 09. 10. 06, 14:06, #
Dr.Ozdi, 09. 10. 06, 22:27, #
Bochi, 10. 10. 06, 09:44, #
Dr.Ozdi, 10. 10. 06, 20:29, #
Komentáře jsou uzavřeny