Vibe coding je revoluce jako prase. Způsobuje deflaci psaní kódu u vývojářů. Širokým masám zase nebývale zpřístupňuje tvorbu webů nebo jiných digitálních produktů.
Vibe coding je ale taky trochu past. Je to past pro lidi, kteří si myslí, že se obejdou bez vývojářů nebo vývojářského myšlení. A pro vývojáře? Pro některé velká příležitost, pro jiné bolení.
Myslel jsem si, že Vzhůru dolů je skoro mrtvé, ale vibe coding jej vzkřísil. Nejen technicky, ale i obsahově. Pokud mám letos na blog napsat jen jeden článek, musí to být tenhle.
Zkusil jsem tenhle článek koncipovat jako koláž motivace, malých esejí a praktických tipů.
Co se tématu týče, jsem aktuálně ve fázi explodující hlavy. Berte mě tedy s rezervou, ale musíme tím začít.
U vytržení
Přes 20 let jsem aktivně vyvíjel webové aplikace, kolem webových technologií se točím už 27 let. Ale něco takového jsem v oboru nezažil. A nejsem sám:
„Teď jsem si sedl k Windsurfu a mám za tři dny novou verzi, která toho za týden práce bude umět víc než moje dílo za 9 měsíců. Je to fakt šílený.“
Vibe-coding demokratizuje technologie a vývojařinu. Zpřístupňuje ji všem:
„Sedl jsem k Wix Vibe a za 2 hodiny je hotový volební web včetně CMS. Dříve tohle bylo několik týdnů práce po večerech ve WordPressu.“
Vývojáři a technologicky zdatní lidé ale nejsou bez práce. Mají výhodu a náskok. Když nezaspí. Okno příležitosti už je otevřené, a to dokořán.
Ale OK. Kromě nadšení zkusme být i střízlivější:
„Když přesně víte, co chcete, a víte i to, jak to nejlíp udělat, ušetří vám AI hodně práce. Když nevíte, výsledek může být hodně špatný.“
„Vajb… cože?“
Nejdříve to zkusme definovat:
Vibe-coding je způsob programování, kdy popisujete záměr v přirozeném jazyce a AI generuje kód za vás. Místo psaní jednotlivých řádků komunikujete s modelem o tom, co chcete udělat.
Název pochází od Andreje Karpathyho:
„…you fully give in to the vibes, embrace exponentials, and forget that the code even exists.“
Hlavním nástrojem je pro mě Cursor – editor postavený nad VS Code s integrovanou AI. Existují i další: Windsurf, GitHub Copilot, teď letí Antigravity od Googlu a spousta dalších. Společné mají to, že AI chápe kontext vašeho projektu a umí v něm pracovat.
Cursor v režim Agent je boží hlavně pro vývojářský způsob myšlení. A rozhraní znáte z VS Code.
Cursor má režim Agent, kdy AI pracuje autonomně. Sám spouští terminál, čte soubory, instaluje knihovny, píše do více souborů najednou. Vy to schvalujete nebo korigujete směr.
Rozdíl oproti tradičnímu vývoji? Neřešíte syntaxi, negooglíte dokumentace, nepíšete boilerplate. Řeknete, co chcete, a AI to napíše. Vy pak kontrolujete, opravujete, směřujete.
Je to jako mít juniora, který píše rychle a hodně, ale potřebuje vaše vedení.
Vibe-coding vs. vibe-engineering
Ne každá vývojářská práce s AI je stejná. Pracovně zde zkusíme rozlišit alespoň dvě úrovně.
-
Vibe Coding – neřeším kód vůbec. Sednu ke Cursoru nebo třeba Macaly, popíšu, co chci, a nechám to jet. Tohle je ideální pro prototypy a ukázky (když pak ten kód zahodíte), jednoduché weby a landing pages nebo jednorázové nástroje. Pojem „Vibe Coding“ tady používám i pro širší pojmenování celé téhle oblasti.
-
Vibe Engineering – Inženýrský přístup nad rámec Vibe Codingu. Tady už nejde o to „nechat to jet“, ale o vědomou spolupráci. Vy navrhujete architekturu, rozkládáte problém na podproblémy, AI implementuje podle vašich specifikací. Ale i ty specifikace tvoříte spolu. Vývojářské a architektonické myšlení zůstává na vás. AI je nástroj, ne náhrada mozku.
Můžeme se hádat o definici, ale nechce se mi do toho. Jsou to jen slova. Uvádím je proto, aby ti z vás, kteří se neorientují, uměli v základu odlišit různé typy „vajbení“ kódu.
Poznámka bokem: vždycky jsem se snažil pojmy překládat, ale tady na to peču. Ten obor se tak rychle vyvíjí, že je možné, že tohle všechno je jen zastávka na cestě k ještě větší autonomii AI.
Co je ale podstatné, to vyznačím opět citací od Marka Prokopa:
„Dávejte si na to pozor a učte se programovat. Je to potřeba i v éře AI.“
Tohle je klíčový rozdíl mezi vibe-codingem a vibe-engineeringem. Vibe-coding zvládnete i bez hlubokých znalostí – pro prototyp nebo jednoduchou landing page to stačí. Ale jakmile jde o něco složitějšího, potřebujete být inženýr. Rozumět tomu, co AI dělá. Umět ji opravit, když se splete.
Čím začít, když jsem nováček?
Jindra Fáborský to hezky rozřadil do levelů podle složitosti projektu:
- Level 0 – jednorázové nástroje a vychytávky
- Level 1 – landing pages
- Level 2 – celé weby
- Level 3 – prototypy aplikací
- Level 4 – interní nástroje
- Level 5 – produkční aplikace
Čím vyšší level, tím víc potřebujete inženýrský přístup. Na Level 0–2 stačí vibe-coding. Od úrovně 4 a výš už musíte být vibe-inženýr.
Pro vývojáře skvělá zpráva. Pro laiky? Nepusťte se rovnou do přepsání vaší appky, která vám vydělává peníze. Prosím, nedělejte to.
Já a vajbení: čtyři příklady
Teorie je fajn, ale pojďme k tomu, co jsem reálně udělal za poslední dva měsíce.
Příklad první: prototyp webu FrontKon
V týmu konference FrontKon diskutujeme nový web. Mám na to docela jasný názor a vizi. Abych lidem v týmu snadněji ukázal svůj záměr, jdu udělat prototyp.
Jeden den práce, včetně skoro finálního obsahu. Kód neřeším, zahodí se, je to prototyp. Dříve jsem takové prototypy dělal týdny. Ručně. Pak se to často zahodilo, což je u prototypů dobře.
První exploze Máchalovy hlavy. Ale taky první zjištění, že vibe-coding je málo. Že musím zapojovat vývojářskou část své hlavy. Že je potřeba číst, co Cursor říká a trošku mu v tom šťourat.
Příklad druhý: web pro syna
Šetnáctiletý syn chce dělat s kamarádem dělat první byznys, stříhání reels z videí.
Sedmeme spolu ke Cursoru. Čekám, že to bude složitější. Hádky o vzhled a tak, znáte to… puberťák. Prompt o dvou větách. Výsledek se mu nelíbí, tak jasně.
Zeptám se Cursoru, jaký styl by se mohl líbit Gen Z. Dá mi na výběr čtyři. Honza vybere jeden, Cursor to předělá a Honza je nadšený.
Web Clipcut hotový za 15 minut. Styl vybraný podle doporučení Cursoru pro Gen Z.
Hotové je to za 15 minut. Propadám přitom hysterickému smíchu. Syn se ptá, zda jsem v pořádku. Já říkám, že ano, ale tohle jsem desítky let dělal dny až týdny. A klienti neměli šanci to tak snadno změnit.
Bastliči malých webů jsou mrtví. Macaly nebo něco takového zvládne kdokoliv, kdo umí popsat, co chce.
Příklad třetí: úpravy textů v PageSpeed.ONE
Miluju psaní. Jdu dělat úpravy textů do naší nápovědy v PageSpeed.ONE. Cursor přesně chápe kontext, umí napodobit konkrétní styl psaní. Řeknu mu jen, co chci zhruba napsat a zhruba kam. Markdowny mi upraví, přidá odkazy, udělá kontrolu.
Jak říká parťák Michal Matuška: „Všichni musíme být full-stack.“ I autoři obsahu. I CEO firmy.
Vibe writing pro Vzhůru dolů – Cursor chápe kontext, umí napodobit styl psaní, doplnit zpětné odkazy a celkově skvěle iterovat podobně jako při vývoji software.
Příklad čtvrtý: migrace Vzhůru dolů z PHP na Astro
Už dva roky chci zahodit starý devstack na Vzhůru dolů. Běží to na zastaralém PHP a CMS Perch, které už nikdo nespravuje. Je tam stará databáze a celkově je to nebezpečné tak, že se na to bojím i podívat.
Chci moderní devstack, chci to všechno naházet do Markdownů, mít to v jenom repozitáři a dát na Github.
Ve „starém světě“ by to pro mě ale znamenalo obětovat několik víkendů nebo investovat minimálně 50, ale spíše 100 tisíc Kč do někoho, kdo to obstará. Nic z toho nechci.
Tohle už je relativně složitý projekt. Napoprvé to s Cursorem nevyšlo. Vzal jsem staré PHP repo a chtěl po něm předělávku do nového. Utopil se v kontextu dvou různých technologií.
Ukazuje se, že se musím naučit ten nový devstack, že Cursoru musím dávat dobrý zadání a že ho musím hlídat, co reálně dělá. Být ten architekt, ne jen divák.
Mohl jsem být divák a mohl to mít rychleji. Ale nebylo by to dlouhodobě udržitelné a to já nechci.
Nakonec je to hotové. Celkově 2-3 dny práce, vlastně pořád skvělé. Je to postavené na Astro, dostupné na Githubu a od konce ledna fičí na živo.
Migrace Vzhůru dolů na Astro. Hotovo za 2–3 dny práce.
Vývojáři bez práce?
Vývojáři se kvůli AI musejí bát o práci, říkali. Prdlajs. Vývojáři mají velkou budoucnost, právě díky AI, říkám já.
Ano, někteří se bát musí. Kódeři, šudlalové, prasiči, copy-pasteři… Ti všichni o svou stávající práci mohou přijít.
Pak tu ale máme skutečné vývojáře. Vývojáře s inženýrským myšlením, znalostí technologie, zkušenostmi. Architekty. Vibe-inženýry.
Ti mají ohromnou výhodu – algoritmický způsob přemýšlení. Schopnost rozpadnout problém do podproblémů. Navrhnout architektonické řešení. Technicky oponovat AI, vylepšit jeho řešení.
Nenechat se vybullshitovat od Cursoru.
Stačí si na chvilku sednout vedle někoho, kdo tohle nemá. Koukat se, jak zadává prompt. A trpět, raději tiše.
Dva typy vývojářů
Když to hodně zjednoduším, vývojáři se dělí podle motivací:
- Jedni rádi tvoří produkty – weby, appky, službu lidem.
- Druzí rádi píší kód, mazlí se s ním. Milují konkrétní technologii.
Aktuální vlna AI velmi podporuje první skupinu a může dostávat pod tlak tu druhou.
Bude stále těžší být naplňován jen psaním krásného kódu a budeme se více soustředit na výsledek, který nám technologie přináší.
S LLM můžete dělat skvělý produkt, být velmi technický, i ten kód můžete mít kvalitní, ale nenapsat přitom ani řádku kódu. A myslím, že tohle bude pro řadu lidí v té druhé skupině těžké přijmout.
Musíte být vývojáři nebo se jimi postupně stávat
Když jsem dělal prototyp nového webu FrontKonu, Cursor mi chtěl udělat server-side rendering pomocí vlastního generátoru z headless Chrome, kde běželo SPA. Technicky to fungovalo. Prakticky to byl nesmysl – existují mnohem lepší řešení.
Kdyby tenhle návrh dostal někdo bez zkušeností, asi by ho přijal. A měl by problém.
Pokud chcete „vajbit“produkty, dříve či později se musíte stát člověkem, který chápe vývojářské řemeslo.
„Software is eating the world“
Ano, velkou část malinkých aplikací si sami udělají CEO’s, markeťáci, samotní klienti… Těch aplikací, které by inženýři sami dělat nechtěli.
Ale software je nenažraný, celý svět ještě zdaleka nesežral. Přijde ohromná vlna softwaru, který dříve vzniknout nemohl, protože to bylo drahé. Tohle vývojáře neohrozí.
Ano, vždycky může přijít průlom, který nevidíme. Ale teď se to neděje. Vývojáři o práci nepřicházejí, minimálně ne hromadně a naráz.
Několik konkrétních tipů ke Cursoru
Pojďme k tomu, jak z vibe-codingu vytěžit maximum.
Režimy v Cursoru
Cursor má čtyři hlavní režimy:
| Režim | Změny v kódu | Autonomie | Kdy použít |
|---|---|---|---|
| Agent | Ano (víc souborů) | Maximální | Nová funkce od nuly, refaktoring |
| Plan | Nejdřív návrh | Střední | Složitá integrace, chcete kontrolu |
| Debug | Ano (cílené) | Vysoká | Oprava chyb, logy |
| Ask | Ne (jen text) | Nulová | Konzultace, pochopení kódu |
Agent je nejmocnější, ale taky nejdražší na kredity.
Pro běžnou práci často stačí Plan nebo Ask. Osobně vždy novou fíčur začínám s Plan. Iterujeme nad zadáním a pak teprve pouštím Agenta.
Kontextové zkratky
Cursor má užitečné zkratky pro práci s kontextem, které umí zpřesnit to, o čem s modelem mluvíte:
@Codebase– prohledá celý projekt, nejlepší pro komplexní úpravy@Files/@Folders– cílený kontext, šetří tokeny@Docs– vložení URL dokumentace@Web– hledání na internetu
Úplně killer je možnost pustit si v Cursoru prohlížeč a tam vyznačovat konkrétní elementy, které chcete změnit.
Vibe Rules
Tři pravidla pro efektivní práci, které se ze všech pravidel hodí nejvíc:
- Dekompozice. Nechtějte vše najednou. Postupujte po malých funkcích a iteracích.
- Cursor Rules
Vytvořte si
.cursorrulesv rootu projektu. Trvalé nastavení „vibe“– např. „Piš v TypeScriptu, mluv česky, používej tento styl kódu.“ - Sniper vs. brokovnice
Pro drobné úpravy použijte
Ctrl+K(inline edit) místo přepisování celého souboru přes Composer.
Modely
S modely nemám potřebu moc experimentovat, protože mi krásně vyhovuje výchozí Composer-1, ale občas to přehodím, asi takto:
- Default (Composer): Rychlý, pro běžnou práci. Stačí mi v 80 % případů.
- Claude Sonnet: Chytřejší, zapnout když se default „zacyklí“. Killer na texty.
- Gemini: Pro práci s obrovským kontextem (celý repozitář najednou). Přepínám jen výjimečně.
Flow not found… a nebo tam nakonec je?
Tohle mě překvapilo nejvíc. Bál jsem se, že během vajbení přijdu o radost z tvorby, ale hluboká práce tam je, jen najednou vypadá jinak.
Není to o leštění kódu. Není to o ladění středníků a zavináčů. Je to o směru, architektuře, kontextu. O tvorbě výsledného produktu.
Zadám úkol a čekám. Pak kontroluji, opravuju, směřuju dál. Méně ťukání, více přemýšlení.
A víte co? Překvapivě nechybí hluboká práce a flow. Pořád se dostanu do stavu, kdy nevím o světě a jsem ponořený v problému. Jen ten problém je jiný – není to „jak napsat tuhle funkci“, ale „jak tohle celé navrhnout, aby to dávalo smysl“.
Tohle ale nebude vyhovovat lidem, kteří až tak neprožívají finální produkt, který z nich leze, ale baví se mazlení se s kódem.
Tohle je velké, ale lidi potřebujeme
AI není náhrada vývojářů. Je to multiplikátor.
Lidi pořád potřebujeme. Lidi ovládají a budou ovládat stroje. Doufám.
Lidi potřebujeme pro schůzky, hovory v kuchyňce, celý offline kontext, který je stále obrovský. Pro zodpovědnost a bezpečnost. Pro rozhodnutí, která vyžadují pochopení širšího kontextu firmy a týmu.
Vibe-coding demokratizuje technologie. Vývojáři a technologicky zdatní lidé mají výhodu. Ale musí ji využít.
Na co jsem zapomněl, co mám špatně? Co u vibe-codingu pomáhá vám? Napište mi e-mail nebo komentujte na sociálních sítích: na LinkedInu, X.